Současný herní průmysl je tak trochu posedlý čísly. Vývojáři se nás snaží u svých online titulů udržet stovky hodin, nutí nás plnit nekonečné denní výzvy a hry se často mění v neplacený druhý úvazek. O to větší šok přišel, když se na scéně objevil Warhammer 40,000: Space Marine 2. Titul, který na všechny tyhle moderní poučky hází obří, okovanou botu vesmírného mariňáka (ano, tento postoj se dal vyjádřit i tím jedním, hezkým slovem). Je to hra, která nepokrytě zraje jako dobré víno a ukazuje nám, jak vypadá naprosto dokonale vyvážená hratelnost, jež po vás nechce vaši duši, ale nabízí čistou, neředěnou zábavu.
📖 Od fajn kampaně k absolutnímu kooperativnímu trůnu
Když hru poprvé spustíte a projdete si příběhovou kampaň za Tita, pravděpodobně si řeknete: „Jako jo, je to fajn.“ Kampaň je velkolepá, plná brutální akce a skvěle vás vtáhne do ponurého univerza, které máme tak rádi. Ale ruku na srdce, je to prostě „jen“ další kvalitní příběhová jízda, která vedle velkolepých titulů od Naughty Dog působí spíše jako jednohubka. Jenže pak zapnete online kooperaci... a najednou zjistíte, že kampaň byla vlastně jen obří tutoriál.
PvE kooperace totiž naprosto neplánovaně přejela celý původní smysl hry. Zatímco u jiných titulů po úvodním boomu počet hráčů strmě padá, tady se komunita drží na stabilním vrcholu. A důvod je prostý: hraje se to zkrátka tak dobře, že nemáte důvod odcházet. A když se po desítkách hodin začnete u jedné třídy cítit lehce přehraní? Prostě ji změníte. Hrát za poletujícího Assaulta s jetpackem je diametrálně odlišný zážitek než kráčet v čele týmu s obřím štítem jako Bulwark nebo číhat ze zálohy jako prohnaný Sniper. Než se vůbec stihnete začít nudit, hra vám sama nabídne úplně jinou perspektivu bojiště, ke které navíc vývojáři neustále přidávají nový, bezplatný obsah.
⚔️ PvP aneb Příjemný bonus, který nevadí
Pro úplnost je potřeba zmínit, že hra obsahuje i klasický režim PvP. Hraje se to fajn, má to takový ten staromilský feeling arénových stříleček z dob PS3, ale upřímně? Je to tak trochu navíc. Hra stojí a padá na tom pocitu, že tři kamarádi čelí tisícihlavé hordě Tyranidů. PvP je milé zpestření, když si chcete dát na pár minut pauzu od masakrování umělé inteligence, ale jádro pudla (nebo spíše jádro řetězového meče) leží jednoznačně v kooperaci.
⏱️ Óda na taťky od rodin a magie ovladače DualSense
Tohle je pro mě osobně asi to nejdůležitější. Space Marine 2 není World of Warcraft. Je to hra, která respektuje to, že jste dospělí, chodíte do práce a možná máte na hraní jen hodinku nebo dvě večer. Nečekají vás tu žádné otravné lootboxy. Cesta na maximální úroveň je transparentní, rychlá a hlavně zábavná. To, co je pro profesionální youtubery vyřešené za týden, je pro nás, obyčejné smrtelníky, naprosto dokonalá a naplňující progrese.
A soubojový systém? Geniální balanc. Začátky mohou být krušnější, ale jakmile pochopíte ten smrtící tanec – krytí (parry), rychlý úhyb, brutální poprava zblízka a střelba – stane se z vás nezastavitelný stroj. A když to všechno hrajete na PS5, DualSense vás doslova přenese do zbroje. Cítíte v rukou každý těžkotonážní krok, každý náraz ramenního chrániče do nepřítele a když roztočíte řetězový meč, vibrace ovladače reálně simulují drhnutí zubů o chitinové krunýře. Tohle zkrátka musíte zažít na vlastní ruce.
🦸♂️ Když i Superman kryje záda
Pokud byste chtěli důkaz, že je tahle hra fenomén, stačí se podívat, kdo ji hraje. Náš milovaný nerd Henry Cavill na svých sítích hru veřejně chválí a sám po nocích řeže Tyranidy v multiplayeru. A odráží se to i na zbytku komunity, která je neuvěřitelně zdravá. Lidé si pomáhají, čekají na sebe u lékárniček a společně si užívají tu čirou maskulinní radost z destrukce. Doteď si pamatuji, jak jsem čekal na oživení od spoluhráče a náhle se ve sluchátkách ozvalo: „Kdo je primarcha tvé kapituly?“ Jakožto věrný Taktik z Imperiálních pěstí jsem samozřejmě věděl, že je to Rogal Dorn. No a najednou jsem měl kamaráda z předměstí Paříže a už rok si užíváme společné akce s naší lámanou angličtinou.
💰 Hra, která nechce vaši peněženku
V dnešní době je to skoro zázrak, ale tady nenajdete žádné „pay to win“ mechanismy. Všechny upgrady, zbraně a dovednosti si musíte zkrátka uhrát. Pokud chcete otevřít peněženku, můžete, ale dostanete za to pouze kosmetické doplňky. Zaplatíte si barvičky své oblíbené kapituly nebo hezčí znak na nárameník, zkrátka věci pro opravdové fanoušky a nejen pro ně. Po zakoupení speciálního balíčku máte pocit, že posíláte odměnu někomu, kdo se o vás stará a nic si nenárokuje. Funguje to. Žádné kupování síly, jen férová hra.
🏁 Verdikt: Hledání chyb lupou
Když se mě někdo zeptá na slabiny Space Marine 2, musím upřímně a dlouho lovit v paměti. Občas lehce zazlobí kamera v úzkých koridorech? Možná. Jasně, stabilita serverů je občas frustrující. Ale jinak? Je to čistá, krystalická pecka, která se hraje fantasticky, úžasně vypadá a co je nejdůležitější – je nesmírně zábavná. Ukazuje, že když se spojí poctivá staroškolská hratelnost s moderní technologií, vznikne titul, u kterého budete chtít křičet za Císaře až do rána.
