Je tu třetí díl našeho červnového speciálu o Grand Theft Auto V. Minule jsme hru nechali na absolutním vrcholu, když v roce 2013 ždímala poslední kapky potu z procesoru staré dobré PS3. Normální videohra by po pár letech s úctou odešla do důchodu, uvolnila by místo svému vzkvétajícímu nástupci a stala se příjemnou kapitolou v herních encyklopediích. Jenže GTA V není normální hra. Dnes se – ještě předtím, než v příštím díle odjistíme bombu jménem online režim – podíváme na ten neuvěřitelný fenomén dlouhověkosti. Jak se z jednoho titulu stala nesmrtelná dojná kráva a proč jsme si ji vlastně my, zarytí konzolisti, všichni poslušně koupili minimálně třikrát.
🚨 Když vám ovladač bliká jako policejní maják
Když na podzim 2014 vyšel remaster na tehdy nablýskanou PlayStation 4, Rockstar nás neopil jen obyčejným rohlíkem v podobě o něco ostřejších textur. Přinesli plnohodnotný pohled z první osoby, který z hry udělal úplně jiný, mnohem surovější a imerzivnější zážitek. Sledovat svět očima psychopata Trevora mělo zkrátka něco do sebe. Ale co bylo to hlavní, čím si nás tehdy vývojáři naprosto omotali kolem prstu? Dokonalé a kreativní využití tehdejšího nového hardwaru. Doteď si pamatuji ten moment, kdy mě v noci poprvé začala nahánět policie. Ten malý světelný panel na DualShocku začal zničehonic agresivně blikat červeně a modře na celý můj ztemnělý obývák, zatímco na mě z integrovaného repráčku přímo v ovladači chrčela autentická policejní vysílačka. Byla to ve výsledku absolutní blbost? Možná. Ale všichni jsme z toho tehdy byli tak strašně odvaření, že jsme ani na vteřinu nelitovali za opětovné pořízení stejné hry.
📺 Šoková terapie: Když vedle sebe postavíte verzi pro PS3 a PS5
Když dnes mluvíme o grafice GTA V, spousta lidí už zapomněla, jak ta hra vlastně vypadala na svém počátku. Postavit vedle sebe původní PS3 verzi a současnou verzi pro PS5, to není jen obyčejná evoluce. To je jako sportovci z meziválečného a současného období. A nemusíme k tomu vůbec volat experty z Digital Foundry, aby nám počítali pixely – ten rozdíl vás praští do očí hned po první vteřině. Vzpomeňte si na PS3. Hra běžela v rozlišení 720p. Když jste na dálnici u hor pořádně šlápli na plyn, konzole nestíhala kód z disku načítat a silnice se vám doslova zhmotňovala přímo pod koly, zatímco stromy v dálce vyskakovaly odnikud. Maminka se mě tenkrát zeptala: ,,Proč tam vyskakuje ta brokolice?" O plynulosti se dalo mluvit jen s velkou dávkou fantazie – hra se zuby nehty držela kolem 25 FPS, a jakmile bouchly dvě policejní auta naráz, propadla se do filmového trhání. A to legendární načítání! Když jste hru zapnuli, stihli jste si udělat kafe, vykouřit cigaretu, probrat s přítelkyní plány na víkend, a na obrazovce se pořád ještě střídaly artworky s modelkami v plavkách. A teď střih do současnosti na PS5. Hra běží ve 4K rozlišení a hlavně v plynulých 60 FPS. Ten pocit z rychlosti při jízdě nočním městem je úplně někde jinde. Los Santos konečně vypadá jako skutečné, dýchající Los Angeles. Díky ray-tracingu se pouliční neonové nápisy reálně odrážejí v kalužích na chodníku a slunce zapadající za mrakodrapy hází stíny, které odpovídají realitě. A načítání? Díky SSD disku v PS5 už nestihnete ani tu jednu cigaretu. Hra vás hodí do akce během několika málo vteřin. Je to fascinující ukázka toho, jak moc se herní svět za těch třináct let posunul, přestože hrajeme pořád tu samou hru. A víte co je na tom nejlepší? Že singleplayer hraji zásadně na PS3. Ta "vyskakující brokolice" mi navodí takovou atmosféru a nostalgii, že se tomu žádný ray-tracing nevyrovná. Ale to jsem já. Každý si může zvolit variantu, která vyhovuje právě jemu.
🤡 Prezentace PS5 a ultimátní trollení od Rockstaru
V herním průmyslu platí jedno zavedené a logické pravidlo: hra se nejvíc prodává první měsíc, ve slevách se udrží první rok, a pak potichu mizí v zapomnění, protože lidi chtějí pokračování. GTA V tohle pravidlo vzalo, přejelo ho parním válcem a shodilo z útesu do oceánu. Hra se tvrdohlavě držela v TOP 10 nejprodávanějších titulů na celém světě rok co rok, téměř celou dekádu.
A pak přišel ten legendární infarktový moment v roce 2020. Sony pořádalo obří, celosvětově sledovanou online prezentaci, kde poprvé ukazovalo design a budoucí hry pro zbrusu novou PlayStation 5. Atmosféra by se dala krájet. Najednou se na černé obrazovce objevilo ono slavné, ikonické žluté logo "R“. V tu vteřinu celý herní svět utichl. Dospělí muži u monitorů přestávali dýchat a do očí se jim draly slzy dojetí, protože VŠICHNI věděli, co to znamená. Konečně je to tady. Oficiální odhalení GTA VI.
Jenže Rockstar nás tehdy vytroloval způsobem, který vešel do dějin. Z reproduktorů se totiž neozvalo nic nového, nýbrž starý známý povzdych Michaela: „Why did I move here? I guess it was the weather.“ Zase. Znovu. Úplně ta samá hra dostala verzi s podtitulem "Expanded and Enhanced“ pro už třetí generaci konzolí v řadě. Z milovaného titulu se v tu ránu stal nesmrtelný internetový meme a hráči si rvali vlasy zoufalstvím. A co udělal Rockstar? Jen se pousmál, otevřel další šampaňské a sledoval, jak si tu hru lidé poslušně kupují do knihovny i potřetí. Celkové prodeje totiž aktuálně přesahují naprosto absurdních 200 milionů kopií.
🚫 Zlatá klec, která pohřbila příběhová DLC
Tahle historická dlouhověkost a nekončící přísun peněz z prodejů dalších edic měly ale pro nás, zaryté fanoušky singleplayerových příběhů, jednu neskutečně trpkou pachuť. Určitě si pamatujete na ty geniální příběhové datadisky pro GTA IV, kde jsme dostali motorkářský gang v The Lost and Damned a noční kluby v The Ballad of Gay Tony. Byly to krásné přídavky a žádná uměle nastavovaná kaše. Málokdo ví, že Rockstar původně oficiálně plánoval naprosto stejná a masivní příběhová rozšíření i pro pětku. Podle pozdějších velkých úniků kódů a informací se reálně pracovalo na několika epizodách. Měli jsme dostat DLC, kde by Trevor čelil invazi mimozemšťanů, nebo velký datadisk se zombie apokalypsou uprostřed Los Santos. Scénáře byly napsané, práce začaly. Jenže pak se stalo něco, co herní historii změnilo navždy. Do vývojářských kanceláří vtrhlo finanční oddělení s tabulkami a ukázalo grafy toho, jaké šílené miliardy dolarů se bez jakékoliv velké námahy začínají točit v mikrotransakcích. Všechny rozpracované singleplayerové projekty a sny o mimozemšťanech letěly okamžitě do koše. Tři hlavní hrdinové svůj příběh v roce 2013 definitivně uzavřeli a studio pro ně už nikdy nehnulo ani prstem. Byl to smutný konec jedné éry, ale z byznysového hlediska naprosto logický krok.
A přesně to nás plynule přivádí k tématice našeho příštího článku. GTA V by totiž možná i přes všechny ty vizuální upgrady na PS5 nakonec přece jen v klidu zestárlo a odešlo spát, kdyby mu Rockstar neimplantoval druhé, neustále tlukoucí, neskutečně živé a hlavně neuvěřitelně hladové srdce. V příštím, čtvrtém díle našeho červnového speciálu totiž konečně odjistíme tu nenasytnou online bestii. Podíváme se na to, jak GTA Online navždy změnilo herní průmysl a proč ho herní komunita zároveň tolik miluje i nenávidí.
