Red Dead Redemption 2: Westernové GTA a vrchol generace (2. část)

​Minule jsme se společně podívali na jakési „globální“ vnímání RDR2. To ostatně děláme u všech vzpomínek na tomto blogu. Jak už jsem však zmínil: tato hra má tak strhující mechaniky jednotlivých činností, že vtěsnat je do jednoho článku s celkovým poohlédnutím zkrátka nebylo možné (nebo já bych to určitě nedokázal). Ten, kdo hru nehrál, nechť se nechá navnadit. Ten, kdo ji má projetou do poslední rybářské výzvy, nechť společně zavzpomíná. Tak jdeme na to.

​Prostředí pro každého 🌲🏜️

​„Úžasné prostředí“. To je snad největší klišé a já nevěděl, jak jej unikátně nazvat. Jenže ono to tak je. RDR2 má schopnost připomenout vám snad všechny filmy odehrávající se na americkém kontinentě na přelomu století. Zaprášená pouštní města, horské vesnice u těžebního dolu, městečka v podhorských oblastech, temné jehličnaté lesy, rybářské oázy na travnatých stepích... vyjmenoval jsem tak 5 %. I u her roku, jako je Zaklínač 3 či God of War, se prostředí mění (a jsou úžasná), ale tak nějak jste stále v jedné a té samé hře. V RDR2 máte pocit, že cestujete snad třiceti různými herními tituly. Každé místo na mapě je unikátní a řada z nich vás tak chytne za srdce, že ihned přepnete rychlost koně na minimum a kocháte se krajinou. Klišé... ale tady je vítěz.

​Proč takhle necestujeme v každé hře? 🐎✨

​Tím se dostáváme k otázce, kterou vám RDR2 dříve či později vyvolá: proč mají cestování v ostatních hrách tak špatně vyřešené? Určitě si vzpomenete na teleporty, tlačítko pro „rychlé cestování“ apod. RDR2 tuto možnost k odemčení také má, ale nedovedu si představit, že bych ji někdy využil. Hra má perfektně vyváženou rozlohu mapy, cestování na druhý konec není utrpení... je to odměna. Pohyb koně je dokonalý, Arthur jako starý mazák na něm jezdí velmi elegantně a tady nemáte jen režim chůze/sprint. Tady je jich snad osm nebo deset? Máte nad jízdou dokonalou kontrolu. Můžete delší trasy přepnout do filmového režimu, kde sledujete kulisy, vámi zvolenou rychlost koně a nenápadnou hudbu v pozadí, která mě neomrzela ani za 120 hodin. Troufne si někdo tvrdit, že potřebujeme „Fast travel“?

​Nejen vašeho koně máte pod kontrolou 🔫

​Podobně je na tom náš hrdina/antihrdina Arthur Morgan. I když jeho povahu značně ovlivníte, záleží na tom, jak ji ovlivníte. Možnost uložení si jednotlivých zbraní k sedlu koně, jejich přehození přes ramena, zamíření s nimi, nebo je jen tak nést v ruce, vytáhnout kolt do pravačky a levačkou přidržovat svítilnu v temné jeskyni. Zní to buď naskriptovaně, nebo otravně, že? Jenže Rockstar opět vše vyvážil. Ano, jakmile se k RDR2 vrátíte třeba po půl roce, je to, jako kdybyste šli modelovat po vyndání obou rukou ze sádry. Hra má tak komplexní ovládání vaší postavy, že vás to na první pohled doslova zastraší. Ale v tom je to kouzlo. Po chvíli hraní není ovládání nucená nebo otravná činnost navíc. Je přirozené. Po pár hodinách jsem už veškeré činnosti ovládal jako řazení rychlostí v autě. Najednou se ta děsivá činnost stane tak perfektním nástrojem, jak vás udržet v roli a ději, že si ji zamilujete.

​A je tam co dělat? 🎣🃏

​V tom to právě je. Hru dohrajete a zaručuji vám, že jste využili tak 50 % jejího potenciálu. Nejde o to, že má RDR2 spoustu mimopříběhových činností. To má teď každé RPG a úplně vidím, jak vznikají: musíme natáhnout herní dobu o dalších 5 hodin, udělejte tam sběr této suroviny... ale tady? Každá činnost ve hře působí jako samostatný titul. Rybaření, lov zvěře, pátrání po masovém vrahovi, péče o zbraně, vykrádání dostavníků, opékání úlovků nad ohněm, partička pokeru v salonu... opět jsem vyjmenoval tak 5 % obsahu a je to stejné jako s tím prostředím. Tady máte pocit, že si každých deset minut snad vyměňujete Blu-ray v mechanice. Jestli vám někdo řekne, že takový Assassin's Creed Valhalla má stejnou herní dobu jako RDR2, tak je to jako srovnávat surf and turf se dvěma různými přílohami a sklenkou vybraného vína s miskou moučné kaše. Oboje vám naplní žaludek, ale u jednoho máte jistotu, že se o vás někdo staral a chtěl vám udělat radost.

​A jak jsou ty činnosti dostupné? 💰🤠

​Aspekt, který je nenápadný, ale podle mě nepostradatelný. Jak vás má hra vtáhnout do své atmosféry kromě propracovaného ovládání, krásného prostředí a spousty precizně navržených činností? Ano, je to samozřejmě děj... a jaký že je? Je to boj o přežití na přelomu století v profesi, která má asi stejnou perspektivu jako ta moje v současné době „AI autorů“. Řemeslo bandity je v této době velmi nejistý podnik a přesně tomu odpovídá váš postup hrou. Každý dolar pro vás a vaši „rodinu“ je důležitý. Znáte ty situace, kdy v jedné hře „nafarmíte“ 500x tolik, na co se připravujete půlku času hlavního příběhu? Všichni si pak položíme otázku: proč to jako děláme? Ale v RDR2 na to zapomeňte. Vykrádání dostavníků či vlaků? Ano, můžete, ale je to nebezpečné, půjdou po vás lovci odměn a nevezou tam zrovna milion dolarů. Naplánovaná loupež gangu opravdu vynese zásadní majetek. 50 dolarů za psance či pozornost od obyvatele v podobě střelné zbraně zdarma hrají opravdu zásadní roli po celou herní dobu. Tím pádem se stále cítíte pod tlakem. Stále jste ten bandita, který bojuje o přežití, a poznámky šéfa gangu „we need money“ nejsou jen prázdné fráze. Tím chci říct, že hra má (ano, opět) snad nejlepší ekonomiku spojenou s hlavním příběhem. Jen tento detail musel stát tolik úsilí a o tolik zlepšil zážitek hráčů, že právě proto rozsah RDR2 tak vyčnívá nad současnou tvorbou herních studií. Teď, jestli někdo máte nějaký úžasný glitch, jak snadno vydělat, tak mi ho neříkejte. Já ho neznám a znát ho nechci.

​Je to vše? 🤔✨

​Podle mě vůbec. Jsem si jistý, že každý, kdo hru dohrál (nebo delší dobu hrál), si teď klepe na čelo se slovy: „Jak mohl zapomenout na tohle?“. A o tom to právě je. Hra má tolik aspektů, že si ji každý projde po svém a každý ten zážitek bude velmi odlišný, ale vždy bude pohlcující. Říkám tu tedy, že RDR2 je nejlepší hra všech dob? Není... neexistuje nejlepší hra všech dob. Ale existuje hra, která ze všech nejvíc udivuje svou precizností a rozsahem? Hra, u které máte pocit, že její vytvoření stálo 10x tolik úsilí než u konkurence? Ta „největší singleplayer“ hra ze všech? Noooo... tady bych se už třeba hádal. A co vy? Uděláte si vlastní názor?