Ti vyvolení (nebo šílení) z nás to zažili. Ten pocit totálního vyčerpání a prázdnoty poté, co se na obrazovce objeví závěrečné titulky u Red Dead Redemption 2. Arthur Morgan nám zlomil srdce a my jsme zůstali stát uprostřed obrovského, megalomanského světa, kde jsme se museli starat o každou drobnost – od čistoty své zbraně až po správný kabát do chmurného počasí. Jako fanoušek jsem v tom eposu nechal kus života, ostatně mé pocity si můžete přečíst v prvním i druhém díle článku, které jsem této úžasné dvojce věnoval. Avšak nyní řeknu něco kacířského: návrat k prvnímu dílu na PS5 je v roce 2026 tím nejlepším, co jsem mohl pro své herní já udělat. Mně osobně bylo líto opustit ten nádherný svět, ale rozjet obrovské RDR2 hned znovu? A nebylo by lepší uzavřít příběh trochu pohodlnější cestou?
🎯 Přímočarost jako nejvyšší luxus
První věc, která vás při zapnutí Red Dead Redemption (ano, té „jedničky“) v 60fps verzi práskne do očí, je neuvěřitelná přímočarost. Zatímco v druhém díle je každá akce doprovázena zdlouhavou animací – od stahování kůže z jelena až po otevírání každého šuplíku – v jedničce jde všechno ráz na ráz. John Marston prostě kmitne rukou a předmět je v kapse. Možná to zní jako detail, ale po stovkách hodin v tom „pomalém“ světě Arthura Morgana je tohle jako čerstvý vzduch. Hra vás nenutí k nekonečné simulaci života. Nenutí vás jíst, spát ani čistit pušku každých pět minut. Vede vás příběhem s takovou elegancí a tahem na branku, že si najednou uvědomíte, jak moc vám tohle čisté hraní chybělo. Je to jako přesedlat z luxusního, ale těžkopádného SUV do agilního sportovního veterána. Proto je jednička stále relevantní. Ona se totiž od slavnější dvojky naprosto liší.
🏁 Skvělé navázání: Kruh se uzavírá
Hrát tyhle hry pozpátku má neuvěřitelnou logiku pro každého, kdo chce příběh skutečně „uzavřít“, a ne se v něm utopit. RDR2 je monumentální, komplexní prolog, který vás emočně vyždímá. Když pak plynule navážete prvním dílem, nedostanete jen „pokračování“, ale rychlý a úderný finální akt celého dramatu. Hra vás už nenutí řešit každou drobnost v táboře. John Marston už není ten rozpolcený Arthur; je to cynický muž s jasným cílem – dostat svou rodinu zpět. Právě tato psychologická změna hrdiny se k té přímočařejší hratelnosti skvěle hodí. Po tom megalomanském eposu je tohle přesně to finále, které potřebujete, abyste celý ten příběh gangu Van der Linde v hlavě konečně uzavřeli.
🕹️ Arkádovost, která baví
Musíme si nalít čistého vína – model střelby a pohybu je v jedničce mnohem arkádovější. John Marston se vám v porovnání s Arthurem bude zdát trochu kostrbatý, ale to neberte jako zápor. Zatímco v RDR2 cítíte každé kilo výstroje a setrvačnost při každém kroku, v jedničce je akce dravá, rychlá a v tom nejlepším slova smyslu „stará škola“. Rozhodně se vám nestane, že namísto vytažení lasa střelíte kolemjdoucího do hlavy (ano, než jsem si zvykl v RDR2 na ovládání, tak se mi přesně tohle povedlo). Nepovažuji tedy hratelnost jedničky za podřadný model, spíše za funkční standard své doby, který díky plynulým 60fps dostal druhý dech. Střelba je přesná, systém Dead Eye je stále stejně návykový a vy si prostě užíváte ten pocit, že jste neohrožený pistolník, nikoliv člověk bojující s vlastní váhou a blátem pod nohama.
🌵 Jak se drží grafika a detaily
Pojďme být upřímní – je to hra z roku 2010. Na PS5 ve 4K rozlišení vypadá sice velmi čistě a ostře, ale geometrie a textury samozřejmě nemohou soupeřit s modernější dvojkou. Jenže v čem RDR1 stále naprosto exceluje, jsou reakce okolí a detaily světa, které byly na svou dobu naprosto neuvěřitelné. Možná je to právě tou přímočarostí a menším rozsahem, ale svět působí nesmírně živým a reagujícím dojmem. Jen se podívejte na srovnávací videa obou dílů. V některých ohledech první díl nejen nezaostává, ale dokonce vede. Tyto detaily, které reagují na vaše morální volby, jsou zde koncentrované do takové míry, že v některých momentech působí svět jedničky „živěji“ než nekonečné pláně dvojky. A ikonická cesta do Mexika za doprovodu písně „Far Away“? No, nečekal jsem, že se mi arkádová jednička dostane tak pod kůži.
🏆 Stojí to za to v roce 2026?
Můj verdikt je jasný: Rozhodně ano. Pro mě je Red Dead Redemption ideálním sequelem k RDR2 právě proto, že se hraje „rychleji“. Když už jste přesycení aktivitami, lovem a craftováním z dvojky, jednička vám nabídne ten správný „digitální detox“. Rychleji uzavře celý ten velkolepý příběh a nechá vás s pocitem zadostiučinění, nikoliv vyčerpání. Hraní v 60fps je plynulé, kultivované a nesmírně pohodlné. Někdy prostě nepotřebujete stovky hodin grindování, abyste zažili ten pravý western. Někdy stačí prostě osedlat koně a vyrazit přímo za zapadajícím sluncem. A samozřejmě postřílet spoustu nepřátel, ale to by nebyla dost vznešená koncovka. A co vy? Máte odvahu porušit časovou osu a prožít si tohle finále tak, jak jsem ho popsal, nebo se stále držíte striktního pořadí? Naše nabídka westernových legend vám s tímto rozhodováním ráda pomůže.
