Náš redakční seriál, ve kterém mapujeme historii té nejikoničtější značky od Rockstaru, zdárně pokračuje. Po revoluční „trojce“ a neskutečně nafouknutých světech Vice City a San Andreas se dnes přesuneme do roku 2008. A hned na úvod si musíme nalít čistého vína. Zapomeňte na jetpacky, vojenské stíhačky a fialová dilda z předchozích let. Vývojáři se tehdy rozhodli šlápnout na brzdu, zahodit tu bláznivou arkádovost a naservírovali nám Liberty City v tak syrové, dospělé a šedivé podobě, že z toho herní svět dodnes nemůže pořádně usnout. Příběh srbského imigranta Nika Bellica totiž nebyl jen další videohrou. Byla to ukázka, že herní průmysl chtěl dospět... ale jen tak na oko.
🚔 Konec magických lakoven a taktická revoluce
Kdo z nás v San Andreas nevyužil fígl, že když jste měli na krku pět hvězdiček, armádu za zadkem, tak stačilo vletět do nejbližší lakovny a během vteřiny jste byli pro systém neviditelní? Tady s touhle arkádovou magií Rockstar tvrdě skoncoval. Policie dostala úplně novou umělou inteligenci a na minimapě se poprvé objevil ten neslavně známý blikající rádius pátrání (a nesnáším ho dodnes a všude). Museli jste reálně kličkovat postranními uličkami, ztratit se jim z dohledu a potichu vyklouznout z oblasti. Najednou to byla nefalšovaná hra na kočku a myš. Ruku v ruce s tím šel i úplně nový systém střelby. Zapomeňte na bezhlavé pobíhání s raketometem uprostřed silnice. GTA IV přineslo poctivý systém krytí. Každá větší přestřelka v opuštěných skladištích připomínala spíše drsnou taktickou akci než bláznivý komiks. To nebylo všem hráčům po chuti, ale fungovalo to.
💰 Když Tony Stark ostrouhal
Abychom pochopili, jak moc GTA IV tehdy změnilo pravidla hry, musíme odložit ovladače. Píše se přelom dubna a května 2008 a do kin vstupuje první Iron Man. Velkolepý start obřího Marvel univerza stál 140 milionů dolarů a za první víkend v USA vydělal velmi slušných necelých 100 milionů. Hollywood si mnul ruce. Jenže o pár dní dříve vyšlo GTA IV. Vývojáři do něj nasypali zhruba 100 milionů, což z něj tehdy dělalo nejdražší hru v historii. A výsledek? Půl miliardy dolarů! Za jediný týden! Hra doslova rozebrala hollywoodský trhák na součástky a zapsala se do Guinnessovy knihy rekordů. Titulní stránky novin najednou neřešily filmy, ale řešily, jak je možné, že virtuální gangsterka generuje větší zisky než největší filmové blockbustery. To jenom, až se vám někdo bude smát, že jsou hry okrajová záležitost pro pár podivínů a GTA V vše posune ještě na další úroveň.
🏙️ Menší pískoviště, ale neskutečná hloubka detailů
Často slýchávám argument, že pátý díl je mnohem lepší, protože nabízí gigantickou mapu, hory a obří poušť. Ano, Liberty City ve „čtyřce“ je prostorově podstatně menší. Jenže to, co ztrácí na kilometrech čtverečních, dohání naprosto absurdní hustotou detailů a fyzikou. Zatímco v GTA V jsou auta přilepená k silnici a hra vám vše dost usnadňuje (a ne, že by to hráči/nehráči, jako jsem já, vadilo), tady má hmota svou neúprosnou váhu. Strhněte volant v těžkém sedanu a auto se tak nádherně zhoupne a vletí do smyku...vím to, protože jsem se takhle točil asi hodinu v kuse. Střelte nepřítele do nohy a on zavrávorá, zkusí se chytit popelnice nebo spadne ze schodů s tak realistickou animací, až z toho až mrazí. Ta koncentrace života, špinavých uliček, bezdomovců ohřívajících se u sudů a poletujících odpadků dělá z města organismus, který pátý díl sice rozlohou překonal, ale hloubkou a surovostí už nikdy nedohnal.
🖥️ PC fiasko aneb Proč je konzole dodnes jistotou
Když už jsme se bavili o kouzlu staré dobré PS3, musíme zmínit jedno obrovské téma okolo GTA IV – optimalizaci. Když totiž hra koncem roku 2008 konečně dorazila na počítače, byla to technologická noční můra. Port byl tak neuvěřitelně zpackaný, že dokázal uvařit i ty nejdražší herní stroje tehdejší doby. A ten největší paradox? Kvůli špatně napsanému kódu si ji plynule nezahrajete ani na současných mašinách za desítky tisíc. Pokud na tom trváte, čeká vás stahování komunitních módů a úpravy souborů. Oproti tomu stará PS3 nabídla přesně to, co od hraní chceme – čistou spolehlivost. Jasně, hardware už tehdy potil krev, ale zasunuli jste disk do mechaniky, svalili se na gauč a prostě hráli. Žádné padání do Windows, žádné ladění ovladačů. Slabší konzole tak paradoxně dodala nejen tu nepřekonatelnou špinavou atmosféru, ale i klid na duši, který je u hraní k nezaplacení.
🍺 Taxíky, opice a záchvaty politiků
Co by to ale bylo za náš milovaný seriál o GTA, kdybychom nezmínili pořádný skandál? O poprask se tentokrát nestarala jen všudypřítomná mafiánská brutalita, ale jeden fantastický herní mechanismus. Mohli jste totiž vzít svého bratrance Romana do baru, opít se pod obraz a pak... zkusit řídit. Obraz se brutálně rozmazal, auto mělo setrvačnost tanku na ledě a dojet domů bez pěti zbouraných sloupů... no dobře, spíš chodců... bylo nemožné. Organizace MADD (bojující proti alkoholu za volantem) z toho tehdy dostala málem infarkt a požadovala okamžitý zákaz prodejů. Rockstar ale znovu ukázal, že má PR zvládnuté na jedničku. S ledovým klidem reagovali, že moralisté hru nepochopili – přidali přece do hry možnost zavolat si po pití žlutý taxík! Dokonalý trolling, který jen přiživil celosvětový hype. Asi vás nepřekvapí, že o zákulisí her jsem se začal zajímat právě díky této sérii.
🏁 Verdikt: Proč oprašovat PS3?
Za mě je GTA IV mistrovským dílem, které s věkem neztrácí na síle, ba naopak. Je to dospělý, temný thriller. A proč je pro nás, srdcaře, tak důležitý právě originál? Protože Rockstar hru na novější generace PlayStationu nikdy neomladil. Žádný 60fps patch, žádná nablýskaná edice. Ten specifický, lehce zašedlý filtr, který dokonale dokresluje podzimní depresi Liberty City, je zkrátka pevně svázaný s érou PS3 a samozřejmě i s naší nabídkou. Je to ultimátní důvod, proč starou konzoli neodpojovat. Uznávám, nejedná se o zábavu pro každého, ale své věrné fanoušky má dodnes.
A co vy? Byli jste v týmu těžké a nekompromisní fyziky, nebo vám sedl spíše arkádovější styl novější pětky?
