The Last of Us: jak nás pohltila apokalypsa

The Last of Us (2013 - Playstation 3) 💿

The Last of Us snad ani netřeba představovat. Tento fenomén se proslavil nejen mezi hráči, ale i díky povedenému seriálu. Důvod ke zfilmování byl jednoduchý – The Last of Us je jednoduše geniální počin a tehdy dosluhující PlayStation 3 nám ukázal, kde leží strop herní – a především filmové – zábavy.

Málem jsem se spletl 🤷‍♂️

Klepete si na čelo, o čem to mluvím? Vždyť skvělý dabing a herecké výkony tu byly už dávno před The Last of Us. To nepopírám. I já jsem si musel připomenout, co přesně bylo tehdy tak revoluční. Vložil jsem tedy disk The Last of Us do konzole. Jenže během hledání jsem narazil na legendární Uncharted od stejného studia. A v tu chvíli mi blesklo hlavou: „No jo, jsem úplně vedle. Asi selektivní slepota. Tohle tu bylo dřív a vlastně je to podobné – jen víc po vzoru Indiana Jonese.“ Ovšem po pár minutách hraní v ponurém světě, pod nadvládou zhoubného parazita houby Cordyceps, jsem si chtěl nafackovat, jak moc jsem tento postapokalyptický klenot podcenil. The Last of Us rozhodně nebyla první hra, která využila špičkový dabing, perfektní scénář, atmosférickou hudbu a mnoho dalšího… ale byla první, která všechny tyto prvky dokázala spojit v jeden funkční a nezapomenutelný celek.

Víc než hra - interaktivní svět 🕹️

Během prvních minut mi došlo, že nehraju hru. Jsem součástí interaktivního filmu. Pohyb postav, práce kamery, řeč těla, plynulý přechod mezi hraním a filmovými sekvencemi – The Last of Us vás vtáhne a nepustí. Nemá hluchá místa. Neustále vás žene vpřed, a to velmi chytře. Střídání tempa mezi filmečky, průzkumem, sběrem zásob a bojem je dokonale vyvážené. Navíc neovládáte žádného nadpřirozeného válečníka, ale obyčejného chlapa, který si své schopnosti vydobyl tvrdým životem ve světě, kde nic není zadarmo.

Svět, který dýchá minulostí 🏚️

A právě ten svět… Je opuštěný, zpustošený a zarostlý, a přesto vás k sobě táhne. Vývojáři mistrně zachytili představu, jak by vypadal svět dvacet let po konci civilizace. Každý pokoj, který navštívíte, vypráví vlastní tichý příběh – komiks ležící na zemi, hrnek od kávy vedle počítače, rozbitý mobil na nočním stolku. Kuchyňské roboty a širokoúhlé televize, kdysi symboly pohodlí, se staly bezvýznamnými pozůstatky – pouhými relikviemi doby, která skončila. A právě v téhle nehybnosti a chátrání je něco podmanivého. Všechno je dávno opuštěné, ale přesto to působí opravdověji než přeplněná velkoměsta jiných her. Ten svět dýchá – tichým dechem minulosti, kterou si pamatuje jen on sám. A vás to nutí zastavit se, rozhlédnout a naslouchat.

Přežít, nejen bojovat 🎒

Jak víte, svět The Last of Us ovládla parazitická houba Cordyceps. Zní to jako další varianta zombie apokalypsy, ale tentokrát s něčím navíc. Infikovaní se časem mění v děsivá monstra – a to nejen vizuálně. Jejich různorodé chování a schopnosti znamenají, že vás každé střetnutí nutí přemýšlet. Neexistuje univerzální taktika. Jen znalosti a jejich použití v konkrétní situaci. Nejde o to zlikvidovat nepřátele. Jde o přežití. A právě to dává hře další rozměr. Možná ještě děsivější než infikovaní jsou však sami lidé. Hra vám dává zažít lidskou krutost bez příkras. A pokud jste hru hráli, víte, o jak silných okamžicích mluvím. Pokud ne – pak vám závidím. Zážitek, kdy se z Ellie stává hlavní postava a vy zažijete jednu z nejintenzivnějších pasáží celé hry, je něco, na co se nezapomíná.

Srdce celého příběhu ❤️

Většinu času sice hrajete za Joela (nebo spíš: stanete se Joelem), ale vztah mezi ním a Ellie je tím, co dává příběhu srdce. Jejich chemie je okouzlující. Nejsou to žádní superhrdinové. Jsou to postavy, kterým věříte. Možná bychom to mohli být i my, kdyby se svět zhroutil stejně jako v jejich příběhu. Je to vlastně velký paradox. V krutém světě plném bolesti, sobectví a bezmoci, tu celou hru sledujeme příběh, který v sobě obsahuje tolik lidskosti a citu, který se těžko hledá i v našem současném, relativně bezstarostném světě.

Kouzlo původní legendy 🏆

Snad se mi podařilo ukázat, že první dojem – byť pozitivní – může být jen začátkem hlubšího prožitku. The Last of Us jsem vždy považoval za výjimečnou hru. Ale s každým návratem do jejího světa si uvědomuji, že je ještě lepší, než jsem si kdy myslel.

A věřte mi – původní verze na PlayStation 3 má svoje kouzlo. Nejen kvůli atmosféře 30 FPS nebo občasné těžkopádnosti postav, ale hlavně díky tomu, jak tvůrci dokázali obejít tehdejší limity. Museli být kreativní, pracovat s omezeními, šetřit každým polygonem a přesto vytvořili hru, která působí živěji než mnohé dnešní tituly. Není to „horší verze“ – je to výchozí bod celé legendy. Autentický zážitek, jaký měl tehdy zažít každý hráč. A možná právě díky těmto limitům působí svět The Last of Us tak opravdově.

Přejete si ponořit se do tohoto silného příběhu? Samotná hra i legendární Playstation 3 je pro vás k dispozici v naší nabídce.