Chystal jsem se s vámi původně zavzpomínat na svou srdcovku Dragon Age: Origins. Tuto fantastickou hru interně nazývám „Mass Effectem středověku“, protože jsem ji paradoxně okusil až po této sci-fi pecce. Samotného článku o tomto klenotu se dočkáte, ale během opětovného spuštění na PS3 mi došlo něco důležitějšího: jak moc mě hraní na dvě dekády staré konzoli vlastně naplňuje. V předchozích textech jsme rozebírali její trnité začátky i následný velkolepý comeback, který položil základy pro současnou dominanci PlayStationu. Dnes se ale společně zamyslíme nad tím, proč si raději poslechneme chroustání starého pevného disku, obrníme se trpělivostí u delších načítacích obrazovek a zkrátka si to hraní uděláme trochu „těžší“. Věřím, že společně dojdeme k závěru, kolik logiky a lidské přirozenosti se v tom všem vlastně skrývá.
👴 Ne a ne ji poslat do důchodu
V textu o PS4 jsem se už zmínil, že se pro rok 2026 jedná o ideální „lidovou volbu“, a na tom trvám. Finančně jde o nejrozumnější cestu – hry vypadají stále k světu a většina zásadních hitů je na ní bez problémů hratelná. Vždyť i PS5 se teprve poslední rok nadechuje k opravdu velkým exkluzivitám; do té doby šlo spíše o výkonnější evoluci než o revoluční generaci. U PS3 je to ovšem jiná káva. Zde už musíte být buď srdcař, nebo velmi nenáročný uživatel. Pro většinu z nás je to spíše jízda veteránem, nemyslíte? Jenže jakmile tohoto veterána nastartuji, pokaždé mi spadne čelist. Ne v přímém srovnání grafiky s dnešní špičkou, ale v kontextu toho, kolik ryzí zábavy dokáže tento dvacetiletý pracant stále nabídnout.
❤️ Jaké pocity mám?
Když jsem odstavil PS5 Pro s ovladačem DualSense Edge, vzal do ruky lehounký DualShock 3 a rozjel Dragon Age: Origins, okamžitě jsem se teleportoval o dekádu zpět. V hlavě mi naskočily vzpomínky na dospívání. Jistě, je to čistá nostalgie, ale co je na tom špatného? Ty pocity jsou přece skutečné. První hodinu mi sice 30 FPS „trhalo“ oči a DualShock 3 vedle moderního DualSense působil jako chudý příbuzný, přičemž loadingy zabíraly snad pětinu času. Chápu každého, kdo by v tu chvíli konzoli vypnul a utekl zpět k moderně – ti chytřejší se této cestě pravděpodobně vyhnou 😁. Ovšem po překonání úvodního šoku z technologického „downgradu“ mě zaplavilo uspokojení, které můj zážitek nádherně doplnilo. Uvědomil jsem si, na čem vlastně hraji. Je to veterán, který se vší silou snaží udělat mi radost a poskytnout stejně kvalitní příběh, hudbu i hratelnost jako jeho mladší sourozenci. Je to jako sledovat sportovní utkání, kde se outsider zvedne z popela a bojuje jako lev. Nehledě na skóre, už samotný průběh z něj v mých očích dělá vítěze.
🧠 Je v tom více logiky, než se zdá
Došlo mi, že tato touha dělat si věci trochu „těžší“ je momentálně v módě snad ve všech odvětvích. Říkáte si, o čem to mluvím? Tak se zamyslete: Proč si milionář nezaplatí pobyt v pětihvězdičkovém hotelu a raději vyrazí s rodinou do staré chatičky? Tento příklad jsem si nevymyslel, a když jsem dotyčnému položil tuto otázku, s odpovědí neváhal ani vteřinu: „Víš, Honzo, když máš ráno všechno nachystané až pod nos, jíš jen v restauracích a děti jsou neustále přisáté k Wi-Fi, prostě potřebuješ změnu. Chceš zavzpomínat na své mládí. Zablokovat dětem data, abychom si večer zahráli karty nebo Člověče, nezlob se. Abych si mohl v klidu přečíst knihu a jako kulisu neslyšel křik nějakého YouTubera. Chápeš, Honzo?“ Ano, pochopil jsem to naprosto přesně.
⛺ Moderní člověk to miluje
Jedná se v podstatě o digitální detox. Hraní na PS3 je mnohem pomalejší, rozvážnější. Nemáte možnost jedním kliknutím přepnout mezi tuctem her na disku. Nazývám to „tábořením na konzoli“. Je to jako s jídlem – když si dáte poctivý guláš v restauraci, nebo si ho sami uvaříte v kotlíku nad ohněm, ani jedno není apriori lepší. Obojí vám ale doručí úplně jiný zážitek. Někdo má rád holky, jiný zase vdolky. A přesně tyto pocity jsem měl u hraní Dragon Age. Byla to výzva; pocit, že jsem v tom digitálním světě něco dokázal, jako když noc strávíte ve stanu místo hotelu s plným servisem. Cítím v tom hluboké zadostiučinění. Navíc je až neuvěřitelné, jaké pecky si na PS3 můžeme stále vychutnat: trilogii Uncharted, The Last of Us, God of War III, Far Cry 3 a 4, AC Black Flag, Dragon Age: Inquisition, Gran Turismo 5 a 6, Shadow of Mordor a dokonce i kolosální GTA V! Tu poslední položku mi pořád hlava nebere. Kdyby moje milovaná PS5 Pro musela na reklamaci a já byl doma měsíc odkázaný jen na „trojku“, byl by to možná krásný měsíc, nemyslíte? Už začínám přemýšlet, komu tu novou mašinu půjčím, abych si od moderního světa na chvíli odpočinul... A co vy? Nemáte chuť na svou vlastní PS3?
