God of War III – Brutální?... Spíš brutálně skvělá hra

Dnes se společně podíváme na zoubek vyvrcholení řecké cesty boha války, který je dnes znám spíše jako ten rozumný, chladný otec, zlomený manžel a ve srovnání se severskými bohy spíše pacifista. Předchůdce severského dobrodružství je rozdílný svou hratelností a „rozměrem“ asi stejně jako povaha mladého a starého Krata. V obou případech se však jednalo o herní vrchol své generace.

⛓️ Že na sebe obě etapy nenavazují?

Řada hráčů tvrdí, že reboot je vlastně úplně nová hra a hlavní hrdina i hratelnost se natolik změnily, že nemá smysl znát první tři díly. Údajně je vývoj postavy Krata nesmyslný. Dle mě je to přesně naopak. V okamžiku, kdy projdete původní hry a především jejich vrchol v podobě třetího dílu, tak pochopíte, proč je nynější já našeho hrdiny natolik opatrné v probuzení své plné moci. To, co rozpoutal ve starém Řecku, je jedním slovem dechberoucí.

3️⃣  Proč právě třetí díl?

Rozhodně zde nechci opomíjet první dva díly, které jsou stále grafickou pýchou legendární PlayStation 2. God of War III je však monumentální řežba bohů a titánů a teprve výkon PlayStation 3 (a čarování exkluzivních studií Sony) z ní vytáhl zázraky. Konečně jsme tedy dostali to měřítko a pocit moci, který její předchůdci naznačili, a trojka dotáhla k dokonalosti. Konečně jsme mohli bojovat v reálném čase s titány o výšce stovek metrů nebo s Poseidonem, Hádem či Diem, kteří dokonale definují spojení „božská moc“. Hned úvodní souboj s bohem moře mi bere dech ještě dnes.

🎮 Jak se to vlastně hraje?

Soubojový systém je jako celá hra... ohromný. Nepřátel jsou buď zástupy, nebo proti nim Kratos naopak působí jako hmyz. Je to mlátička v nejlepším slova smyslu. Avšak dav je třeba kontrolovat, protože chvilka nepozornosti vám ihned připomene zranitelnost vašeho hrdiny. V tom se původní díly od rebootu neliší. Při nedávném opakování trilogie jsem se držel klasické „střední“ obtížnosti, která vám nedá nic zadarmo, ale zároveň neprocházíte frustrací jako v „Souls-like“ hrách. Můžete tak plnými doušky nasávat ten filmový zážitek, jenž tehdy zažíval své možná nejlepší, zlaté období.

🧩 Není to jen boj

Jestli něco tehdejší studia Sony uměla, bylo to dávkování akce, hádanek, filmových sekvencí a zdravých RPG prvků. Kreativní hádanky vás udržují ve střehu a co se týče prostředí, tak v jeden okamžik jste na vrcholku Olympu, abyste se po chvíli ocitli v samotném podsvětí. Postup vylepšování vaší postavy a arzenál zbraní vnímám spíše jako zpestření hratelnosti. A to vyšlo na výbornou. Každý si vybere styl, který bude vyhovovat právě jemu. Stereotyp byl tehdy neduh, na který jste u těchto exkluzivních klenotů na PS3 nenarazili.

🍷 Zraje jako víno

Během hraní jsem nemohl věřit tomu, že mi tento zážitek pohání mašinka s pouhými 512 MB systémové paměti. Tehdy byla optimalizace opravdu na úrovni černé magie. Hra dodnes vypadá monumentálně. Ano, existuje i remasterovaná verze na PS4, ale znáte mě... jsem purista každým coulem. Studio Santa Monica má totiž svůj jedinečný umělecký styl. Líbivé nasvícení, které se nesnaží o suchý realismus, ale umí si vás „koupit“ ohromujícími kulisami. Navíc už na PS3 cílili na plynulý obraz. Jestli je fér přiznat, že soubojový systém Uncharted časem trochu utrpěl, tak tady si budu trvat na tom, že hra zestárla ve všech ohledech se ctí a hrdě se může měřit i se současnými tituly.

🏛️ Dává dnes opravdu smysl?

Bez debat ano! V okamžiku, kdy se vám v rebootu poprvé dostanou do ruky Blades of Chaos, tak jen hráči, kteří si prošli řeckým armagedonem, mohli cítit to pravé mrazení v zádech. Teprve tehdy vám plně dojde, koho to vlastně Seveřané vyprovokovali. První dva díly na PS2 jsou také skvělé hry, ale nebudu vám lhát – dnes už musíte být opravdu fanoušci a trochu „blázni“ jako já, abyste si je naplno užili. Třetí díl však doporučuji všem. A neříkám to jen s čistým svědomím... říkám to sebevědomě a nadšeně. Je to epické, je to ohromující, je to brutální adrenalinová jízda a je to v naší nabídce.