Assassin's Creed II – až zde začala vražedná horečka


Rozpoutat debatu o tom, který díl zabijácké série považujete za nejlepší, dává podobný smysl jako vybrat tu nejlepší babiččinu svíčkovou. Každý bude mít svou pravdu. Já mohu směle říci, že první díl Assassin's Creedu jsem měl (a stále mám) moc rád. Ukázal nám potenciál a tehdejší parkour a detailní šplhání po budovách mě vskutku udivovalo. Ovšem až druhý díl, který se přestěhoval z temného středověku do překrásné Florencie, mi doslova vyrazil dech. Nevymýšlím si – když jsem to celý nadšený chtěl ukázat rodičům, nalítnul jsem na vytřenou podlahu a bum... chvilku jsem lapal po dechu a následně si uložil první zážitek s touto legendou.

Game-up-assassins-creed-2-Ezio-river


🏹 Proč byla až dvojka tím katapultem?

Nepochopte mě špatně. Jednička Assassin's Creed je i dnes moc fajn hra a skvělý úvod do tohoto univerza. Avšak až dvojka se změnila z úchvatného „dema“ na pestrou a hlavně mnohem líbivější podívanou. Druhý díl už obsahoval více postav, se kterými jsme se lépe ztotožnili. Hlavní hrdina Ezio Auditore není od začátku mazák mezi vrahy, ale mladík užívající si života, na kterého spadne obrovské břímě. V té době jsem šel také na první brigádu, tak jsem podobné břímě absolvoval v poměru sněhové vločky. Každopádně je dvojka mnohem příjemnější na hraní – snad žádná hra nemá takovou atmosféru maškarního karnevalu z konce 15. století jako právě tato.

 Game-up-assassins-creed-2-jump


🎨 Přátelé, na které se nezapomíná

Když už jsem zmínil postavy, tak nejvíce mi v paměti utkvěl samotný Leonardo da Vinci. Nepředstavujte si ho jako starého a unaveného vynálezce. Naopak... dodává celé atmosféře obrovské nadšení a optimismus. Ikonická scéna s menším postrašením Ezia ve spojení s aplikací skryté čepele mě rozesměje i dnes. No a strýček Mario? Jeho ikonické oslovování „Nipote“ směrem k hlavnímu hrdinovi nedostanu z hlavy už nikdy. Ta renesanční Itálie na nás zkrátka nedýchá jen přes architekturu, ale hlavně skrze tyhle lidské momenty.

Game-up-assassins-creed-2-vilians-Leonardo-Ezio


🪜 Střechy jsou váš přítel

Samotný parkour našeho hrdiny neprošel od prvního dílu revolucí, ale přesto byl ve dvojce mnohem zábavnější. Vděčí za to prostředí. Florencie je mnohem lépe zastavěná, a i když je pohyb arkádový, není zbytečně uspěchaný jako ve třetím dílu, Black Flag či Rogue. Neříkám tím, že je to lepší, rozhodně je to však uvěřitelnější a já si začínám tohoto volnějšího tempa stále více vážit. Navíc ten zvuk došlapu na střešní tašky mě nějakým zvláštním způsobem hypnotizuje doteď. Ostatně skladbu Venice Rooftops mám v playlistu dodnes a na běhání byla mým věrným společníkem. Společně s Unity je Eziova trilogie přes parkour můj strop.

Game-up-assassins-creed-2-fight-2


🤺 Ještě stále Assassinem

Další mou oblíbenou částí je soubojový systém. Je totiž mnohem náročnější než ostatní popravy v budoucích dílech. Hra se vás stále snaží vést směrem tichého zabijáka, a ne mašiny, která si za dvacet vteřin podá jednotku řadové pěchoty jako Mel Gibson v Patriotovi. Ne že byste to po troše cviku nezvládli, ale musíte být pozorní na protiútoky, nefunguje žádné automatické obnovování zdraví a obrnění rytíři jsou na začátku nepříjemný oříšek. Není to frustrující, ale zdravě náročné. Navíc už samotný trailer, u kterého se vám nechce věřit, že nevznikl maximálně před rokem, nám jasně ukazuje, že má vždy eso v rukávu (doslova).

Game-up-assassins-creed-2-fight-1


⚖️ Není co vytknout?

To ani náhodou. Hru jsem relativně nedávno dohrál a sakra si to užil, přitom jsem průchod až do konce původně neměl v plánu. Královsky jsem se bavil zřejmě proto, že jsem hru dohrál za nějakých 30 hodin, neustále se posouval v příběhu a nemusel vyčistit čtyři vesnice, aby mě postava poslala dál. I když se jedná o klenot, některé aspekty už hru trochu brzdí. Dějová linka ze současnosti pro mě byla nudnou výplní (naštěstí krátkou), a byť samotné město a gameplay vypadají stále krásně, na postavách během filmečků je věk hry už zkrátka znát. Nejedná se však o zásadní překážky a upřímně: nic jiného mi nebránilo v tom užít si tu osvícenou Itálii ze střech nádherného města za doprovodu ikonických znělek v roli sympaťáka Ezia. Právě jemu celá tato série vděčí za to, že i repetitivní Odyssey a Valhalla mohly ještě po dekádě čerpat z této slavné značky. Jestli chcete toto zlaté období zažít, naše nabídka je vám k dispozici.


Honza podpis

Diskuze (0)

Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.

Nevyplňujte toto pole: